Sedmý ročník projektu Umění ve městě, který představuje veřejnosti díla současného vizuálního umění a slouží jako platforma pro dialog mezi současným uměním, městským prostředím a místní komunitou, vám v letošním roce prezentuje dílo sochaře Michala Gabriela v prostoru Farské zahrady. Soubor čtyř bílých laminátových soch Apokalyptičtí jezdci svým názvem odkazuje k pasáži v biblické knize Zjevení svatého Jana. V podání Michala Gabriela se jednotlivé postavy Život, Smrt, Bezpráví a Válka v rychlosti řítí na zvláštních kolech vyrůstajících z jejich paží a nohou. Podivuhodná kola propůjčují veskrze moderním archetypům těchto sil výraznou dynamiku a až designovou eleganci, s níž se prohánějí světem.
Prof. ak. sochař Michal Gabriel (*1960, Praha) je významný český umělec a pedagog, který vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (1980–1987, obor sochařství). Jeho nepřehlédnutelná sochařská díla jsou k vidění nejen v interiérech výstavních hal, ale i ve veřejném prostoru po celé České republice. V roce 1995 vyhrál cenu Jindřicha Chalupeckého. Po skončení studia se Gabriel stal zakládajícím členem výtvarné skupiny Tvrdohlaví, ve které mimo jiné figurovali výtvarníci jako Jiří David, Petr Nikl, Čestmír Suška, František Skála nebo Jaroslav Róna. Společně představovali důležitou skupinu, která výrazně formovala současné umění.
Gabrielova tvorba zahrnuje figury, a to nejen lidské, ale i zvířecí. Zajímá se také o geometrii a řád. Důkladně promýšlí vztah sochy a prostoru, řeší kompozici jednotlivých objektů mezi sebou a klade důraz na interakci mezi vystavovaným a divákem. Rád pracuje s bronzem, přírodními materiály a nerezovou ocelí. Důležité je u jeho tvorby zmínit práci s povrchovou strukturou. Ta je u většiny jeho děl poznat prohlubněmi, které jsou tvořeny rytím do dubového dřeva nebo vkládáním skořápek ořechů nebo broskvových pecek do přírodní či barevné polyesterové pryskyřice. Takové perforování hladké struktury lze vidět na sochách žraloků, koňů nebo i tzv. „hráčů“. Za podobný experiment se dá považovat i technika 3D tisku nebo vrstvení nerezové oceli, díky čemuž sochy dostávají až minimalistický a designový vzhled. Příkladem takových „rastrových“ soch je jezdecká socha Karla IV., která dnes stojí v Karlových Varech, nebo socha Václava Havla v Trutnově. Gabriel je autorem mnoha realizací ve veřejném prostoru, mimo jiné například vrat Veletržního paláce v Praze, koní na náměstí v Praze 6 – Dejvicích či kašny v Hradci Králové. Vedle náměstí a ulic lze na Gabrielovy sochy narazit i při procházce přírodní scenérií.
Socha v jeho pojetí zůstává vždy sochou, nemění se v méně určitý objekt nebo instalaci. Její forma je trvalá a napovídá, že byla stvořena pro věčnost, pro život v čase, který přesahuje rozměry lidských životů. Jejich podstata je zpravidla archetypální, jsou vždy spojeny s autorovou vizí řádu světa, uspořádáním proporcí a vztahů. Jakkoli jsou osobní a vychází čistě z niterné zkušenosti, je v nich určitá univerzální platnost a symbolika.
Kromě své volné tvorby je Michal Gabriel také klíčovým pedagogem. Od roku 1998 vede Ateliér sochařství na Fakultě výtvarných umění (FaVU) Vysokého učení technického v Brně, kde také mezi lety 2007 a 2011 působil jako děkan a ovlivnil již několik generací mladých umělců. Jeho přístup kombinuje důraz na řemeslo s konceptuálním myšlením, což z něj činí jednoho z nejrespektovanějších profesorů v oboru.
Kurátorka výstavního projektu: Radka Kaclerová
