UMĚNÍ VE MĚSTĚ: FIGU-H-RA

Festival Umění ve městě, který již šestým rokem oživuje veřejný prostor města Tišnova, slouží jako platforma pro dialog mezi současným uměním, městským prostředím a místní komunitou. Pro rok 2025 bylo zvoleno téma FIGU-H-RA. Téma je inspirováno potřebou navracet se ke kořenům lidskosti, a to prostřednictvím figury, jejích postojů a gest. Přinášíme vám výběr z přístupů současného sochařství ke ztvárnění lidského těla. Nabízíme vám vizuální zážitek některých způsobů, jak přemýšlíme prostřednictvím těla, nádoby našich duší, a jak zkoumáme lidskou zkušenost a její smysl.

Cílem festivalu je vytvářet prostor pro zamyšlení nad tím, jak může současné umění inspirovat v každodenním životě člověka 21. století. Cílem letošního ročníku je snaha o nalezení rovnováhy mezi současným technologickým rozvojem, přesunem do virtuálního prostoru, a naší společenskou potřebou zůstat ukotven v kulturních tradicích předků.

kurátorka projektu: Radka Kaclerová

Farská zahrada:

PAVLÍNA KVITA, Big Creature, 2022, beton

Socha Big Creature je inspirována slovanskou mytologií, světem valašských mýtů a legend a odkazuje na symbolické myšlení a mýtotvornost našich předků. Figura se vyznačuje tekutou plasticitou, tvarovou úsporností a abstrahujícími liniemi. Gesto vztyčených paží asociuje emoce, díky nimž postava může připomínat bojovníka, strážce nebo představitele živlů, přičemž vypadá záhadně až magicky, přesto však povědomě.

PAVLÍNA KVITA (* 1988, Valašské Meziříčí) absolvovala v sochařském ateliéru Lukáše Rittsteina na pražské Akademii výtvarných umění. Pracovním materiálem se pro Kvitu stal železobeton, beton vyztužený skelným vláknem, umělý kámen, dřevo a acrystal. Ve spolupráci s Romanem Kvitou, který vytváří pro její sochy originální design podstavců a stojanů, se zúčastnila mnoha soutěží ve veřejném prostoru a její práce jsou vystavovány po celé České republice i v Evropě. Žije a pracuje v Praze. Z posledních výstav uveďme: Zlaté tele (zahrada Winternitzovy vily, Praha, 2024), Kronika růstu (s P. Švecovou, Curator Contemporary, Praha, 2024), Hluk mezi námi (s R. Kvitou, Prám studio, Praha, 2023), Nestabilita věčnosti (EPO 1, Trutnov, 2022), Myth Game (s J. Tytykalem, The Chemistry Gallery, Praha, 2021).

Farská zahrada:

RADEK MUŽÍK, Bez názvu, 2024–2025, beton

Socha ženské figury v pokojném gestu akcentuje ideály klasického sochařství – figura vychází ze studia vyvážených proporcí a elementárních tvarů. Je citlivě propracovaná do meditativní polohy, která může asociovat důvěru, krásu, klid nebo dokonalost. Socha může být symbolem bezčasového prostoru nebo pole, v němž jsou tyto vlastnosti neustále přítomny. Současně figura vychází divákovi vstříc a nabízí tyto ideály ke kontemplaci všem, kdo jí věnují pozornost.

RADEK MUŽÍK (* 1996, Velké Karlovice) studoval v letech 2012–2016 na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti (obor Kamenosochařství) a v letech 2016–2022 na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér sochařství II, Tomáš Hlavina; Ateliér sochařství I, Lukáš Rittstein; Ateliér figurálního sochařství a medaile, Vojtěch Míča a Milada Othová). Radek Mužík věnuje pozornost řemeslnému zpracování svých děl a inspirují jej práce sochařů Jana Štursy, Eduarda Chillida nebo například Charlese Despiaua. V roce 2025 vystavuje v klášterní zahradě Galerie Dům v Broumově. Žije a pracuje v Praze.

Zahrada GJJ:

TOMÁŠ PAVLACKÝ, Morphora, 2025, pigmentovaný beton, ocel

Název vychází z řeckého slova Morphé – tvar, forma a Ora – komunikace, projev. Socha odkazuje na autorovy předchozí zkušenosti týkající se zhmotnění portrétů osob, jež byly vystaveny deformačním procesům ve virtuálním prostředí. Tato deformita, se kterou se v méně nápadném měřítku setkáváme denně, v sobě nese archetypální kulturní znaky. Jde o univerzální symboly, které, ve smyslu zobrazovacím, nejsou pouhou rekonstrukcí vnější reality. Morphora je zhmotněním principů vázaných na podvědomé asociace, které mohou zůstat mimo jasné definice. Může být tvorem – mezi člověkem, zvířetem, rostlinou a něčím zcela neuchopitelným. Může být neznámým vypravěčem, jehož myšlenky jsou manifestovány tvarem.

TOMÁŠ PAVLACKÝ (* 1987, Uherské Hradiště) je absolventem Fakulty výtvarných umění Ateliéru sochařství 1 na VUT v Brně (2010–2017). Ve veřejném prostoru realizoval například Památník české státnosti v Moravském Krumlově (2018) nebo Vodní prvek na Dominikánském náměstí v Brně (2023). Žije a tvoří v Brně.

PROJEKT SE USKUTEČŇUJE ZA FINANČNÍ PODPORY JIHOMORAVSKÉHO KRAJE.