So 07.06.2025 - Ne 14.09.2025
0:00
Časosběr je vizuální strategie, která umožňuje sledovat dlouhé dějové úseky ve zhuštěných sekvencích. Toho lze dosáhnout dvojím způsobem. Zrychlením plynulého záznamu extrémně pomalého či dlouho probíhajícího procesu, nebo separátní prezentací jeho klíčových okamžiků. Vychází přitom ze skutečnosti, ale změnou optiky ji posouvá do úrovně, která je sice stále ukotvená v realitě, nicméně mění její parametry, takže ji proměňuje v magickou platformu, jež se vymyká z kloubů každodennosti a probouzí „jiný“ způsob vnímání světa tím, že do něj vnáší prvky imaginace. Podobně je možné uvažovat i o nové výstavě Jana Híska.
Představuje totiž koncept, který vědomě kombinuje obě uvedená hlediska. Už proto nemá mezi jeho dosavadními expozicemi příliš obdoby. Na jedné straně je to unikátní putování proti proudu času zahrnující více než čtvrt století, na straně druhé výběr z tzv. iniciačních obrazů, tedy prací, které bezprostředně modelovaly zásadní proměny Hískova uměleckého vývoje. Někdy formálně, jindy motivisticky. Všechny vystavené kresby i malby se navíc jako ultimátní privatissima stále nacházejí v majetku autora a jako celek je až do dnešní doby nikdy nebylo možné veřejně vidět pohromadě. Výjimečný soubor, který otevírají plátna z aktuální současnosti, je stejně jako celá výstava těsně navázaný na jeho osobní život.
Tak je na obrazech z přelomu tisíciletí možné sledovat například přechod od kresebného vyjádření k plátnu či nástup psychedelické malby po cestě do Mexika, která rovněž přinesla do té doby nevídaný příklon k barvě na úkor předchozích monochromů. Rozvoj exprese v nultých letech se zase pojí k odchodu maminky. Ve výběru se ale nachází také obraz, který vnesl do Hískovy tvorby silný motiv jezera, jiný pod vlivem Dorého a Blakea v souvislosti s pobytem v Londýně znovuotevřel otázku resuscitace kresby nebo další – tentokrát z loňského roku, na němž se u něj vůbec poprvé objevil odstín zelené.
Výstava nenápadně odhaluje subtilní a často přehlédnutelné, nicméně o to důležitější momenty postupné transformace Hískova vizuálního přemýšlení obrazem, které ale následně ovlivňovaly celé etapy jeho práce. Na pohled drobné fazety, které jsou ovšem ve skutečnosti úhelnými kameny.
Radek Wohlmuth, kurátor výstavy
VERNISÁŽ: SO 7. 6. 2025, 17:00 H
--------------------------------------------------------------------------------------------------
Jan Hísek (* 1965) vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér knižní kultury a písma (profesor Milan Hegar a docent Jan Solpera). Malíř, grafik, kreslíř a ilustrátor, v roce 1999 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého. Citlivý životní i tvůrčí solitér, jehož dílo vyrůstá z tradic literárního symbolismu a vlastní vrstevnaté imaginace. Mnohokrát vystavoval v zahraničí a jeho díla jsou součástí řady veřejných i soukromých sbírek. Svými ilustracemi doprovodil také několik knih a bibliofilií. Žije a pracuje v Praze.
Jan Hísek je oceňován pro jeho výjimečnou detailní práci, technickou preciznost i vynalézavost a také imaginativní způsob vidění. Jeho výtvarný rukopis je okamžitě rozpoznatelný. Již na počátku 90. let minulého století byl považován za jednu z největších nadějí české grafiky, jako pokračovatel velkých tvůrců z přelomu 19. a 20. století, Odilona Redona, Františka Koblihy či Jana Konůpka. S uměním té doby se pojil i jeho hluboký vztah k dílu Jana Zrzavého, jehož vidění na Híska silně zapůsobilo. Jeho obrazy vyvolávají intenzivní vlnu emocí a ačkoli se může zdát, že zobrazují postavy z jiného světa, jsou Hískovy inspirace zakořeněny v našich přirozených zkušenostech.
Z posledních samostatných výstav uveďme Lev v jeskyni (DSC Gallery, Praha, 2025), Ohněm k moři (Galerie Havelka, Praha, 2022), Ostrov v lese (Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Jihlava, 2019), Zeptej se spánku (Galerie Villa Pellé, Praha, 2016), Řeka (Galerie Václava Špály, Praha, 2016), Cesta na sever (Galerie města Trutnova, Trutnov, 2013), Želvokruh (Galerie Havelka, Praha, 2012), Noční jezdec (Galerie Rudolfinum, Praha, 2011), Apparizioni celesti (Nebeská zjevení) (Auditorium Milano, Agrate a Casa Ceca, Milán, 2010).
Z posledních skupinových výstav uveďme například Hinterland (John Martin Gallery at Cromwell Place, Londýn, 2023), Tarot (Bold Gallery, Praha, 2023), Sen ve snu (Národní galerie Praha, Praha, 2020), Art from the Heart (Power Station of Art, Šanghaj, 2015), Pocta Bohuslavu Reynkovi (Galerie výtvarného umění, Havlíčkův Brod, 2010), Exotismy (České muzeum výtvarných umění, Praha; Galerie výtvarného umění, Hodonín; Východočeská galerie, Pardubice; Galerie výtvarného umění, Cheb, 2007–2008).
