Loni si hlavní cenu z Berlinale odvezl polský film Tělo (Ciało, 2015) Małgorzaty Szumowské. Na tento úspěch letos navázal Tomasz Wasilewski, který si pro změnu odnesl Stříbrného medvěda za nejlepší scénář. Oba se tak mohou pochlubit nejen prestižní cenou, ale i společným dílem - Wasilewski asistoval u jejího filmu 33 scén ze života (33 sceny z życia, 2008). Tento talentovaný filmař pak nadchl diváky již svým debutem V ložnici (W sypialni, 2012). Bez pozornosti nezůstal ani jeho další film - Plovoucí věžáky (Płynące wieżowce, 2013), který se plně a otevřeně věnuje komplikovanému vztahu dvou gayů. Pro svůj další film si vybral zprvu ničím nezajímavé hrdinky, které pojí nejen společní známí, ale zejména nenaplněné milostné emoce. Mladou manželku Agatu ničí její platonická láska. Stárnoucí a osamělá učitelka Renata zase tajně miluje provinční královnu krásy Marzenu, sestru své ředitelky, která není pro změnu schopna překousnout odmítnutí svého dlouholetého milence. Dějištěm lehce lakonického příběhu se stává provinční sídliště počátku devadesátých let, další výrazný hrdina snímku. Probíhající transformaci společnosti, jež však ještě nepropukla naplno, vhodně dokreslují rekvizity - socialistické panelákové byty zdobí první výdobytky západní společnosti - kazety VHS či plakáty hvězd. Atmosféru doby dokresluje i mrazivá, místy až apokalyptická, kamera Olega Mutua, známého rumunského kameramanského mága. Režisér však přistupuje ke svým hrdinkám citlivě a s velkým pochopením. Nehodnotí, neodsuzuje, jen soustředěně pozoruje. A jeho východiskem jsou převážně vnitřní stavy hrdinek. Tomu odpovídá i původní název filmu, ten český bohužel kopíruje anglickou verzi. Polský výraz „stany" je totiž rezervován jak pro územní celky - státy, tak pro lidská rozpoložení - stavy. A právě těm je tento film dedikován.
Petr Vlček
Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016
Oficiální text distributora.
