Josef Jambor

Josef Jambor pocházel z Pohledce, vesničky u Nového Města na Moravě, kde se narodil v rodině koláře dne 29. října 1887. Po maturitě na novoměstské reálce ho srdce táhlo na pražskou Akademii výtvarných umění, ale na přání rodičů vstoupil na českou techniku do Brna, kde absolvoval kurz pro zeměměřiče. Teprve když se stal geometrem a získal základní existenci, nebránili mu rodiče v jeho uměleckých touhách. V roce 1914 vstoupil tedy Jambor na Akademii a postupně studoval u prof. Loukoty, Bukovace a Švabinského. Studia ukončil v roce 1919.
V následujících letech Jambor hodně cestoval. Navštívil Bosnu a Dalmácii, Německo, Holandsko a hlavně Itálii. Odevšad si přinášel bohatství zážitků a uměleckých námětů. Po svém návratu z cest žil nejprve v Praze, pak v Novém Městě na Moravě a od roku 1931 v Tišnově.
Českomoravská vysočina, především však krajina kolem Nového Města na Moravě, se stala malířskému citu Josefa Jambora zdrojem nevyčerpatelné inspirace a není divu, že se malíř nejraději zdržoval v samém centru tohoto kraje – ve vesničce Blatiny pod Devíti skalami.
Josef Jambor byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně a působil rovněž v Bloku výtvarných umělců země Moravskoslezské. Na výstavě Bloku v roce 1946 dostal za obraz Vřes na úvoze cenu země Moravskoslezské.

Město Tišnov Josefa Jambora u příležitosti jeho sedmdesátých narozenin jmenovalo svým čestným občanem. K pětasedmdesátinám se Mistru Jamborovi dostalo čestného titulu zasloužilý umělec.
Josef Jambor zemřel 17. září 1964 jako jeden z velkých, nejosobitějších malířů Vysočiny.