Jan Svěrák měl původně v úmyslu uvést do distribuce zároveň barevnou i černobílou verzi. Lišily se nejen střihem, ale také mixem zvuku. Byl přesvědčen, že každá z verzí má své přednosti. Plná barevná je veselejší a příjemná na sledování, černobílá je zase estetičtější, dobově autentičtější a divák, nerozptylován barvou věnuje více pozornosti hercům. Každá verze měla vlastní střižnu a vlastního střihače. Režisér si představoval, že by mohly vzniknout dva poměrně odlišné filmy. Nedokázal se však ubránit a když se něco podařilo v jedné verzi, přenesl to i do verze druhé a naopak. Na konci mu tak vznikly dva velmi podobné filmy, které se lišily hlavně barevností a délkou (černobílá je o čtyři minuty delší, přestože v ní chybí scéna s Vlasovci). Do distribuce byl film uveden pouze v barvě, ale Jan Svěrák černobílou verzi přesto dokončil. Nyní tak bude opět možnost v kinech vidět film, který znáte, tak, jak ho neznáte.
Před šestadvaceti lety uvedl tehdy debutující Jan Svěrák na plátna kin malého Edu Součka, alter ego svého otce, a nostalgickým návratem do těsně poválečného dětství ve filmu Obecná škola (1991) sklidil nejen fenomenální úspěch, ale i odborné uznání včetně nominace na Oscara. Když tedy v roce 2013 vyšla kniha Po strništi bos, v níž se Zdeněk Svěrák ke svému malému hrdinovi vrátil, bylo jen otázkou času, kdy se Součkovi vrátí i ve filmové podobě.Děj těsně předchází Obecné škole a začíná, když nedostatečná loajalita otce Součka k nacistické moci vede k nucenému vystěhování rodiny z Prahy na venkov. Což o to, Součkovi tu vlastní statek, resp. to, co z něj zbylo, a v něm žijí teta s rodinou a prarodiči. Nová realita ovšem znamená (přinejmenším pro Edu) víc než jen jinou střechu nad hlavou. Choulostivého, starostlivě opečovávaného chlapce čeká střet s podstatně barvitějším klukovstvím vesnické party i nečekaný vhled do rodinných tajemství, v nichž se jeho osmiletá hlava může jen těžko vyznat. Bosé nohy na strništi pak symbolicky reprezentují Edovy první kroky po poli skutečného, komplikovaného, ale přesto neodolatelného života.Vracet se k téměř zlidovělým postavám kutilského tatínka, laskavé, ale v rámci potřeby také rázné maminky a obecně k oné divácky milované, ač kritikou často nedoceněné svěrákovské nostalgii bylo pro režiséra jistě dosti obtížné. Tím spíš, že po víc než čtvrtstoletí logicky nemohl sáhnout po stejných hereckých představitelích, jejichž specifický projev je s oblíbenými charaktery tolik spojen. Naplnit divácká očekávání se tak stalo úkolem pro Ondřeje Vetchého a Terezu Voříškovou, kteří se dokázali přizpůsobit svým předchůdcům, aniž se jejich postavy změnily v karikaturu. Velmi zdatně jim přitom sekunduje zbytek velmi kvalitního hereckého obsazení v čele s neobyčejně přesvědčivým Aloisem Grecem v roli malého Edy.Iva HejlíčkováLetní filmová škola Uherské Hradiště 2017 Oficiální text distributora.
